Dopis čtrnáctý z 23.11

23.11.2010

Slyšíte hlas a nevěnujete mu pozornost. Vidíte se navzájem? Moc spěchu a chvátání. Málo času. Nechcete nic zlého řešit raději se utápíte v bolu nebo radovánkách. Jste, jak supi co čekají.

 Už delší dobu se schyluje (chýlí) věci směrem, kterým jít nemají, ale smysl to dává a proto jděte a nechtějte vyzvědět tolik z času, kterému budoucnost říkáte, máte se radovat z každého prožitého okamžiku a nenechat si tuto radost nikým sebrat (vzít), ale už to neumíte a neděláte, jen někdy – to chyba.

 Setkávejte se častěji, mluvte mezi sebou, všímejte si vzájemně svých potřeb a pak opět láska na světě. To, že se máte chvíli neznamená, že je to dáno na věky. Nesuďte se. Nepopouzejte se navzájem. Neurážejte se. Jste zaseklé mezi vaší realitou a tou smyšlenou, na kterou se díváte, posloucháte, hrajete a nevidíte pak krásy života. Nedělejte si co nechcete, aby se dělo vám samým a zkoušejte žít jinak – lépe.

Jestli nemáte dost všeho? Není to ničí vina, má to tak být a není to na škodu. Je dobré si žít životy i s jejich překážkami. Odstraníte jednu, další a půjde se vám dobře. Jen nesmíte zapomínat na celek, který máte na cestě životem jít. Hlad vás potkává jen některé a ostatní z přebytků vyžijí.

Zima již zde, ještě větší přijde a tak neusínejte ve vašem počínání. Zásobte se.